Každý zná a doma má klasickou kuchyňskou linku z dřevěného korpusu nebo masivu a k tomu pěkný nerezový dřez. Prostě klasika. Víte ale, že existují i další materiály, ze kterých si můžete nechat kuchyňskou linku a ostatní komponenty vyrobit? Pokud ne, tak nabízíme malý přehled speciálních materiálů, ze kterých se dá stavět a vyrábět.
Obkladačky v kuchyni nemusí být pouze keramické, vhodné jsou i jiné speciální materiály (Zdroj: Depositphotos)
Speciální materiály v kuchyni
Nejprve bychom si měli říci, co si pod pojmem speciální materiály představíme. Každý běžný spotřebitel ví, že kuchyňské linky se staví převážně ze dřeva a do nich se montují nerezové dřezy. Takže, co jsou to vlastně speciální materiály v kuchyni?
Můžeme je definovat jako nedřevěné, tzn. všechny ty, které nejsou ze dřeva. Patří sem zejména kov, plasty, kámen, slitiny nebo sklo. Samozřejmě si nebudeme v kuchyni stavět linku z mramorových desek, dřez ze skla a pracovní desku z mosazi. I když... Pojďme se společně podívat, co které materiály v kuchyni znamenají.
Samotné železo se v kuchyni moc neobjevuje, a když, tak v podobě šroubů, matic a jiných spojovacích materiálů. A to především proto, že je nestálé. Podléhá prakticky všem vlivům - teplu, chladu, vlhku i změně pH. A koroduje, což je v kuchyni jev poměrně nežádoucí. Mnohem žádanější, a v kuchyni zvlášť, je nerezová ocel, která splňuje všechny požadavky nazávadnosti v potravinářství. Je stálá, antialergenní, její jedinou nevýhodou je barevnost nebo spíš nebarevnost a náchylnost k poškrábání povrchu. Ale chceme-li mít kuchyň ve stylu chirurgického sálu, proč ne.
V běžných podmínkách se nerez používá na pracovní plochy v kuchyni, těla kuchyňských linek i dřezy a dokonce i na obklady. Běžné jsou různé drátěné programy pro uložení nádobí a pracovního náčiní. U dřezů a povrchů oceníme zejména:
Kovové slitiny, mezi něž řadíme bronz – měď a cín, mosaz – měď a zinek, dural – hliník, hořčík a další kovy, přináší do našich kuchyní barevnost, avšak i spoustu práce navíc. Mosazné či bronzové komponenty v kuchyni podléhají vlhkosti a změně pH prostředí, takže se jejich povrchy po čase zakalí a oxidují. Musíme je tedy neustále čistit a leštit, abychom dosáhli vysokého lesku. Mosazné doplňky v kuchyni jsou velmi žádané a dural je dokonce chemicky stálý a dá se velmi dobře povrchově upravovat a barvit, takže např. obklady z něj budou originálním doplňkem kuchyně.
V kuchyni se bez plastů nejspíš neobejdeme. Nemluvíme o veškerém kuchyňském náčiní a nádobí, ale o ostatních komponentech, které kuchyň tvoří. Mezi nejznámější plasty řadíme:
Téměř všechny tyto plasty nacházejí v kuchyni uplatnění, zejména PVC, silikony a teflon. I když se světové organizace používání plastů brání a snaží se jejich výrobu omezovat a tím více ochránit životní prostředí, do kuchyně jsou plasty jako stvořené. Mají sice spoustu záporných vlastností, ale jejich variabilita a použitelnost je v kuchyni prakticky nepostradatelná.
Jen si vzpomeňme na teflonové nádobí, silikonové pomůcky nebo pracovní desky a kuchyňská dvířka z tvrzeného plastu. Teflon zejména je plastem současnosti a budoucnosti, má nesporně dobré vlastnosti a na zdraví člověka nijak nepůsobí. Výrobci teflonu ale doporučují, aby se v kuchyních, kde se s teflonovými produkty pracuje, nebyli přítomni ptáci (teflonové výpary mají na jejich dýchací systém neblahé účinky). Stejně tak i silikon nalézá v kuchyních velké uplatnění a je právem nazýván plastem třetího tisíciletí. Používá se na nejrůznější kuchyňské pomůcky, ale i na povrchy. Je zdravotně nezávadný, snadno ošetřovatelný, omyvatelný, barevně stálý, odolný vůči vysokým teplotám. Pomocí tzv. polymerace se vyrábí tvrzená pryskyřice, která pomalu dobývá svět. Její použití na kuchyňské povrchy linek, potahy dvířek nebo lité dřezy je neskutečně variabilní.
Sklo
Skleněné povrchy zná také kdekdo. Nejedná se samozřejmě o běžné tabulové sklo, které se nám rozbije, sotva na něj upustíme kapesník. Sklo použitelné v kuchyni musí splňovat náročné podmínky a zejména tu o nerozbitnosti. Mluvíme tedy o tzv. tvrzeném skle. Běžná jsou skleněná dvířka kuchyňských linek, ale také skleněné pracovní desky a sklokeramické desky na varných plochách. Vyrábí se buď čiré, mléčné nebo barvené, popř. s příměsí dalších látek dekorativního charakteru. Sklo má výborné vlastnosti - je stálé na vzduchu i ve vodě, je odolné vůči vysokým teplotám (viz varné sklo), neúčinkují na něj ani chemické prostředky, ani změna pH.
Kdo by nechtěl mít v kuchyni obložení z mramoru nebo aspoň z jiného, cenově dostupného kamene? A nejen obložení, ale také pracovní desku, dřez a všechno ostatní. Kámen je prostě hit. Dekorativní, elegantní, splňující většinu běžných kritérií použití v kuchyni. Pracovní desky jsou beze spár, protože se vyrábějí z jednoho bloku, jsou vyhlazené a vyleštěné, takže jejich údržba je hračkou. Jejich barevné provedení je téměř nekonečné, neboť co kus, to originál. Pravda, cena takových doplňků není nezanedbatelná, ale představa, že nám taková kuchyň vydrží na věky věků, je poměrně lákavá. Avšak i do výroby z kamene zasahuje revoluce a ten, kdo nemá dostatek financí na pořízení mramoru, může se spokojit s náhražkou ve formě umělého kamene, který je od toho pravého prakticky k nerozeznání a jeho cena je oproti tomu nejméně poloviční. Obklady pak můžeme dokonce ponechat v surovém stavu, jejich údržba je minimální, pouze velmi zašlé obklady je potřeba odmastit a vyčistit kartáčem.
