Víte, jaká je nejoblíbenější česká jedlá houba? Hřib smrkový!

Byť je i začátek prázdnin na srážky stále chudý, delší noci znamenají větší podíl vzdušné vlhkosti, která slouží k probouzení podhoubí neboli mycelia. I takto se dají vysvětlit nálezy hřibovitých hub i ve vysloveně suchých oblastech – takovým nálezem může být hřib smrkový, nejoblíbenější česká jedlá houba. I v těch nejsušších obdobích teď najdete štítovku jelení, která houbaře nikdy nezklame.

Nejoblíbenější česká houba: hřib smrkový 

Přiznám se, že vlastně ani nevím, proč právě hřib smrkový (Boletus edulis) získal přízvisko nejoblíbenější české jedlé houby. Co se chuti týče, je samozřejmě výtečný, stejně jako jeho příbuzní ze skupiny tzv. pravých hřibů. Ostatně o jeho jedlosti svědčí i jeho latinské druhové jméno (edulis – jedlý). A druhové jméno české zase naznačuje, že nejčasnějším místem jeho výskytu jsou smrčiny, především mladé a prosvětlené. Tento hřib se světle až tmavě kaštanovým kloboukem roste právě v srpnu nejhojněji, jakkoli období jeho výskytu sahá od července až do října; lze tedy říci že z praváků na svých stanovištích setrvává nejdéle. Zaměnit jej s jinými houbami prakticky nemůžete, pozor si však musíte dát na úplně mladé hříbky, které nezkušení houbaři dokážou zaměnit s mladými stadii jedovaté závojenky olovové.

Hřib smrkový (Boletus edulis) se mi podařilo najít poblíž Nového Strašecí
Hřib smrkový (Boletus edulis) se mi podařilo najít poblíž Nového Strašecí (Zdroj: Jaroslav Vanča)

Houba, která nikdy nezklame: štítovka jelení 

Tradiční houbařské lokality jsou stále ještě mnohde vyschlé, takže houby vyrážejí spíše ostrůvkovitě. Znáte houby, která nikdy nezklame? Roste totiž i v těch nejsušších obdobích, neboť si dokáže vyrobit potřebnou vodu chemickou cestou ze ztrouchnivělých pařezů, na kterých ji také nejčastěji najdete. Jde o štítovku jelení (Pluteus cervinus), patřící do blízkého příbuzenstva muchomůrek, na rozdíl od nich však rostoucí i ve vysloveně suchých obdobích. V mykologické literatuře se uvádí průměr jejich klobouku kolem deseti centimetrů, v příznivých podmínkách však dorůstá až dvojnásobku. Jeho pokožka je hnědá až šedohnědá, lysá, lepkavá, paprsčitě popraskaná, s tmavým, jako by pomačkaným středovým terčem. Bílou dužinu charakterizuje měkká šťavnatost, husté a masově růžové lupeny, zatímco válcovitý nebo mírně kyjovitý třeň je špinavě bílý, s černavými vlákny.

Štítovka jelení (Pluteus cervinus), houba, která nikdy nezklame
Štítovka jelení (Pluteus cervinus), houba, která nikdy nezklame (Zdroj: Jaroslav Vanča)

Štítovky postrádají výraznější chuť i vůni, kulinárně citlivější autoři mykologických atlasů jí přisuzují „sklepní odér“, kvůli němu se příliš nehodí třeba do smaženice; v bramboračce, v rizotu anebo třeba v houbových šunkoflecích se však, nadrobno pokrájená, velmi dobře uplatní. Její poměrně tenký klobouk ji také předurčuje k sušení, a to i v celých plodnicích, navlečených na niti.

Související k tématu