Chov národních koní je spojen s tažením kočárů

Chov národních koní

Starokladrubský kůň se řadí mezi barokní rasy koní, které byly vyšlechtěny pro ceremoniální účely panovnického dvora. Toto plemeno běloušů představuje světový unikát, protože tento chov národních koní byl speciálně vyšlechtěn pro tažení kočárů císařů a králů. Starokladrubští vraníci byli zase doprovodem vysokých církevních hodnostářů.

Chov národních koní – historie hřebčína

Chov plemene starokladrubských koní trvá kontinuálně již přes 400 let. V druhé polovině 16. a především v 18. století nastala ve střední Evropě éra rozvoje chovu koní. Všechny panovnické rody zakládaly hřebčíny a nejinak tomu bylo tehdy i v Českých zemích, kdy byl založen dvorní hřebčín v Kladrubech nad Vlavou. Jeho počátky založení jsou spjaty s kladrubskou oborou císaře Rudolfa II. a dekretem vydaným na Pražském hradě dne 6. března 1579. Jeho historii provázely během prvních dvou století éry rozkvětů a i pádů.

Hlavním úkolem tohoto hřebčína bylo dodávat kočárové koně různých barev pro císařský dvůr dle požadavků dvorské etikety a jejich konkrétní záliby. Plemena koní španělských a španělsko-italských musela být konzervativně udržována, i když stoupal zájem o plemena anglická. Později již nikde jinde nebyla chována plemena španělsko-italských koní, a tak dostala název „kůň starokladrubský“.

Různá plemena především clevelandských hnědáků se v 19. století využívala jako běžní koně pro kočárovou službu. Koně měli elegantní postavu, vyznačovali se především velkou vytrvalostí a snadnou ovladatelností. Po převratu v roce 1918, kdy převzal hřebčín stát, bylo rozhodnuto, že hlavním účelem hřebčína bude produkce plemenných hřebců pro zemské chovy. Do Kladrub se tak dostala z Piberu část matek a hřebců z anglických a anglo-arabských plnokrevníků, a rovněž plemenných klisen z Rodovce.

Za první světové války zde byla umístěna i hříbata lipicánů. Z původního rozšířeného chovu tak zůstal jen zbytek starokladrubského plemene ve dvou barevných variantách – běloušů s otcovskou linií Generale a Generalisimus a vraníků s liniemi Sacramoso a Napoleone. I přes řadu problémů se podařilo uchovat historické stádo jako zootechnický unikát, který přišel o stádo vraníků, a bylo preferováno stádo běloušů. I tito koně neměli na růžích ustláno, a tak hrozil úplný zánik tohoto plemene. Za jeho vzkříšení můžeme děkovat profesoru VŠZ Františku Bílkovi.

Současnost

Dnes chová Národní hřebčín přibližně 500 starokladrubských koní, a to ve dvou barevných provedeních. Jedná se o bílou a vranou. V samotných Kladrubech je ustájeno 250 běloušů. O 250 vraníků se Národní hřebčín stará ve stájích knížecího rodu Auerspergů v Slatiňanech u Chrudimi. Koně je možné vidět na královských dvorech v Dánsku a Švédsku. V Čechách jsou k vidění při různých slavnostech na Pražském hradě, a také je využívá jízdní policie v Pardubicích, Ostravě a v Praze. Koně vynikají nejen při závodech spřežení, ale i v klasické drezuře. Pro svou klidnou povahu jsou využíváni i pro rekreační ježdění a k hipoterapii.

Péče o kopyta

Chov národních koní se neobejde bez řádné péče. Pečlivá kontrola končetin je každodenní péčí o ně. Ne nadarmo se říká, že „končetiny a kopyta dělají koně“. A právě kopyta mohou snižovat výkonnost koně. Kontrola končetin se provádí nejen vizuálně, ale i pohmatem. Je nutné sledovat, zda nejsou poraněná, nateklá, nebo zda nehřejí. Pokud kůň kulhá, značí to problém, který není dobré podceňovat.

Důležité je, aby při čištění kopyt byla noha správně zvednuta. Budete-li zvedat levou hrudní končetinu, stůjte zády k hlavě koně na úrovni plece a levou rukou pohybujte podél zadní části nohy, v oblasti spěnky ruku přesuňte více na vnitřní stranu a jemně zatlačte dozadu a nahoru. Pokud kůň nohu odlehčí, máte vyhráno. Ohněte ji a zvedněte, do pravé ruky si připravte kopytní háček a kopyto vyčistěte.

Pamatujte si pravidlo, že pravou hrudní končetinu zvedáte pravou rukou a kopyto čistíte háčkem, drženým levou ruku. Stejně tak budete pokračovat i u pánevních končetin. Opět platí pravidlo, že pravou pánevní končetinu zvedáme pravou rukou a čistíme levou rukou a obráceně u levé pánevní končetiny. Háček pro čištění nesmí být moc ostrý. Nejprve vyčistěte střelku a poté patky kopyta, nakonec očistěte chodidlo. Okovaný kůň potřebuje očistit i okraj podkovy a zkontrolovat její pevnost.

Pro ošetřování kopyt využijte balzámy, tuky masti, loje nebo gely. Pokud má kůň v kopytu dutiny, využijte speciální tmely. V případě tvrdých kopyt se před kováním musí použít náboje pro změkčení rohoviny, k nanášení využijte štětec. Kopyta před mazáním vyčistěte a osušte. Důležitá je rovněž i správná potrava a výživa pro koně.