Všechno, co jste kdy chtěli vědět o pštrosech emu, ale v hodinách biologie k tomu nedošlo, se dozvíte v pořadu od Václava Postráneckého, který zjišťoval ve Stanici přírodovědců DDM hl. m. Prahy na pražském Smíchově, co je vlastně zač jeho zcela čerstvý kmotřeneček.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Tím je totiž ptáče emu hnědého, což je druhý největší nelétavý pták světa a největší původní pták Austrálie, kde se dodnes vykytuje na celém území a v hojném počtu. Pro její původní obyvatele byl dokonce jedním z nejčastějších úlovků a jeho maso pak základem jejich potravy. „Ve své domovině je poměrně běžným ptákem, který v zemědělské krajině občas tropí i problémy,“ říká Michal Plundra ze Stanice přírodovědců DDM hl. m. Prahy a dodává, že dnes jsou emu velice často chovaní nejen v Austrálii jako užitková zvířata na farmách pro maso, olej, kůži či peří.
Tento exotický opeřenec, který většinou žije v páru, však není zajímavý jen svým vzhledem, ale také svými specifickými vlastnostmi. Tak například tím, že obě pohlaví jsou si velice podobná, nemají žádné výrazné pohlavní znaky, a až při bližším ohledání zjistíme, že samice je těžší a vyšší než samec. K jejich páření dochází během chladných měsíců a poté, co samice naklade vejce, opouští hnízdo a na vejcích po osm týdnů sedí samec. „Do jednoho hnízda snáší velice často i několik samic najednou, ale o mláďata se stará pouze samec,“ potvrzuje odborník. „V této době nepřijímá potravu ani nevyměšuje, v podstatě začíná určitou hibernaci, a během této doby ztratí až třetinu své hmotnosti. A když se mláďata vyklubou, stává se dost agresivní a samici k nim často ani nepustí.“ Víceméně sám se tedy stará ještě dalších 7 až 8 týdnů o černobíle pruhovaná mláďata, která pohlavně dospívají až ve dvou třech letech. Dospělí jedinci mají šedavě hnědé opeření a malá zakrnělá křídla, neschopná letu, která nejsou pod hustým opeřením vidět. Nápadný je jejich dlouhý krk i velice silné nohy s pouhými třemi prsty. Emu je ovšem schopen uběhnout dlouhé vzdálenosti a dosáhnout přitom vysoké rychlosti – až 50 kilometrů v hodině!
Jako všichni pštrosi, jsou i emu všežraví, proto je ve volné přírodě domorodí farmáři považují za škůdce. „V chovech se nejčastěji krmí pícninou, např. jetelem či vojtěškou, ale pochutnají si i na ovoci, zelenině, v přírodě pak jedí pupeny rostlin, rozličné plody, také hmyz či drobné hlodavce,“ doplňuje pan Plundra. V našich podmínkách se jim prý vůbec nežije špatně. Jsou to nenároční a otužilí ptáci. „Chorobami takřka netrpí, ale jsou to zvířata náchylná ke stresu,“ varuje expert. „Ve chvíli, kdy s nimi chceme nějak manipulovat, je to pro ně a koneckonců i pro nás velice stresující, protože jejich kopance dokážou být dost nepříjemné.“ Pro chov jim vyhovují několikaarové výběhy s menším přístřeškem. Z hlediska klimatu nemusíme mít vůbec žádné obavy, neboť zima jim nevadí. Ve volné přírodě se dožívají zhruba 20 let, v zajetí až 30.
A jaké jméno zvolil kmotr Václav Postránecký pro svého malého kmotřence? „Chtěl bych ti dát jméno AMU, protože já AMU nemám, ale když mám teď tebe a ty budeš AMU, tak já budu mít AMU,“ komentuje šibalsky svůj výběr herec a pokračuje s přáním do života: „Ty nebudeš umět nikdy létat, nebude umět nikdy zpívat, ale představ si, že existuje řada lidí, kteří to také neumějí, a přitom dokážou žít docela šťastně. I tobě přeji šťastný život s tvým jménem AMU.“
Publikováno: 30. 6. 2017, Autor: Václav Postránecký , Profil autora: Václav Postránecký
