S hřiby je letos v červnu potíž: člověk, jenž vyráží z města do houbařsky silně exploatovaných lesů, je může málokdy sbírat jaksi „na jistotu“. Na rozdíl kupříkladu od výtečných „polévkových“ špiček travních, zaplavujících po deštích i rozsáhlé travnaté plochy.
Velkou radostí raného léta se tak stává nález hřibu dubového (Boletus aestivalis), jehož vrcholný čas růstu rovněž nastává až po teplých červnových deštích. S hřibem smrkovým a borovým patří do elity nejznámějších a nejvíce ceněných hřibovitých hub, lidově zvaných „praváků“.
Jeho klobouk je až 20 centimetrů široký, v mládí polokulovitý, později ploše sklenutý, ve stáří pak až poduškovitý. Rourky – v mládí bílé, později žlutavé – se snadno oddělují od dužiny klobouku, ale i od sebe navzájem. Třeň bývá soudečkovitý, válcovitý či kyjovitý, s hnědavou síťkou, sestupující až do jeho dolní části. Bílá dužina je v mládí tuhá, ve stáří měkčí, vždy však s příjemnou „hřibovitě sladkou“ chutí. Roste ve světlých listnatých lesích, nejspíše v dubinách, často při cestách, od května do července. Jeho obrovská popularita je dána i tím, že se dobře čistí, přepravuje, krájí a suší.
Po předchozích týdnech beze srážek jako by se jedlé houby zdráhaly obšťastnit své vyznavače. Můj loňský červnový nález „dubáků“ z Kladenska se zatím nezopakoval, v současnosti se prý vyskytují pouze v Libereckém kraji. Stejně tak je tomu s dalšími hřibovitými houbami; zatímco před čtrnácti dny jsem v Novém Strašecí záviděl šťastnému nálezci prvního křemenáče, nyní je jejich výskyt zaznamenán pouze na Hodonínsku.
Publikováno: 14. 7. 2017, Autor: Jaroslav Vanča , Profil autora: Jaroslav Vanča
