Chov jezevčíků je v našich končinách velmi rozšířený
Všichni si jistě pamatujeme příběhy Štaflíka a Špagetky. A právě tomu druhému se věnuje tento článek. Chov psů, obzvláště jezevčíků, je v České republice velmi rozšířen. Jedná se o plemeno známé již ve středověku, které má i určitá úskalí vzhledem k jejich dlouhému tělu na krátkých nožkách. Poradíme, jak se nejen o tohoto domácího mazlíčka starat.
Chov psů, zvláště jezevčíků, je v Česku oblíbeným koníčkem (Zdroj: Šárka Miškovská)
Chov psů
Chov psů, především všestranných jezevčíků, má dlouholetou tradici. Toto plemeno doprovází člověka od středověku a jeho původ je v Německu. Postupně se z brakýřů vyšlechtili psi vhodní zejména k lovu na zemi i pod zemí. Jezevčíci vykazují vynikající výkony na lovech s využitím hlasitosti na stopě, při naháňkách nebo při práci na barvě. Nejstarší klub chovatelů jezevčíků byl založen v Německu v roce 1888. Postupně se standard rozšířil podle velikosti a typu srsti. Jezevčíci mají přátelskou povahu s vyrovnaným temperamentem, nebývají bázliví ani agresivní. Jedná se o náruživého, vytrvalého a hbitého „lovce“ s jemným nosem.
Typy jezevčíků dle velikosti
Asi nejznámější je chov psů standardních jezevčíků s obvodem hrudníku u psů 37–47 cm a u fen 35–45 cm. Menší je jezevčík trpasličí s obvodem hrudníku u psů 32–37 cm a u fen 30–35 cm. Nejmenší je jezevčík králičí s obvodem hrudníku u psů 27–32 cm a u fen 25–30 cm. Tyto rozměry se u těchto plemen měří od 15 měsíců věku, a to mezi nejvyšším bodu v kohoutku a nejnižším bodem hrudníku.
Rozdělení jezevčíků dle osrstnění
Hladkosrstý jezevčík má srst lesklou, krátkou, hustou, přiléhající, pevné a tvrdé struktury, v barvách jednobarevných červených s možností černé příměsi. Dvoubarevná varianta je sytě černá s hnědou s tříslovým pálením, skvrnitá tmavě černá nebo hnědá s nepravidelnými šedými nebo béžovými skvrnami, nebo žíhaná v barvě červené s tmavým žíháním srsti.
Drsnosrstý má s výjimkou mordy, obočí a slechů dokonale přiléhavou, hustou, drátovitou srst s podsadou. Jednobarevná varianta je červená s černou příměsí, vícebarevná varianta je hnědá s černým nebo hnědým pálením, skvrnitá tmavě černá, nebo hnědá s šedými nebo béžovými nepravidelnými skvrnami, či žíhaná červená s tmavým žíháním srsti.
Dlouhosrstý má rovnou, lesklou srst s podsadou, přiléhající k trupu, prodlužuje se pod krkem a na spodní straně těla. Jednobarevná varianta je červená s černou příměsí, dvoubarevná sytě černá nebo hnědá, skvrnitá tmavě černá nebo hnědá s šedými nebo béžovými nepravidelnými skvrnami, žíhaná červená s tmavým žíháním srsti.
Vady pro chov
Při hodnocení psa nebo feny k chovnosti se bere mimo jiné zřetel na chybějící 2. třenový zub, slabou vysokonohou postavu, skelné oči, zašpičatělé slechy, tělo zavěšené v ramenou, pronesený hřbet, příliš slabý hrudník, slabiny vtažené jako u chrta, špatně zaúhlená hrudní a pánevní končetina nebo málo osvalená pánevní končetina. Dále se u každého typu posuzují vady srsti, které jsou neakceptovatelné pro chovné jedince. Mimoto se posuzuje též i povaha, chování, chrup, postavení lopatek, odsazený hrudník, vady prutu, vady kloubů a u psů sestouplá varlata.
Pro jezevčíka je charakteristická protáhlá a špičatá hlava
U chovu psů je důležitá výchova
Pro všechny druhy jezevčíků je důležitá rodina, cizí lidé jsou pro ně většinou nezajímaví. Vzhledem k lovecké povaze se nedoporučuje společně s nimi chovat další drobná domácí zvířata. S kočkami si zvykne již od mládí. S dětmi vychází dobře, pokud s nimi nemá z mládí špatné zkušenosti. Výchova psů, především jezevčíků, je o důslednosti a trpělivosti, jejich tvrdohlavost je pověstná. Jinak se jedná o sebejisté, samostatné a inteligentní plemeno, které se dobře učí. Pokud jezevčíka neprávem potrestáte, velmi špatně to nese. Musíte počítat s tím, že bude mít občas svou hlavu a neuposlechne všechny příkazy.
Jezevčíci mají rádi svou rodinu a rádi se mazlí, milují hlazení na břiše
Můžete je chovat v domě i v bytě ve městě či na venkově. Do města je vhodnější dlouhosrstý jezevčík. U myslivců je nejoblíbenější drsnosrstá varianta srsti, která vyžaduje péči trimováním. Toto plemeno potřebuje hodně pohybu, pozor při volném pobíhání na jejich lovecké pudy. Rovněž jejich dlouhá páteř není uzpůsobená na chození po schodech. Je nutné zastřihávat chlupy mezi polštářky na tlapkách. Udržování čisté srsti kvalitními přípravky na mytí a stříhání drápků je samozřejmostí. S přibývajícími roky má jezevčík tendenci přibývat na váze, proto volte dietnější varianty krmiva a nepřekrmujte jej.
Chov psů přináší mnoho radosti. Vždyť není oddanějšího parťáka, který má vždy dobrou náladu a dovede ji předat i vám.
Zdroj informací: pořad Receptář prima nápadů, kchj2.webnode.cz; vivesbohemia.cz
Jezevčíci jsou malí a sebejistí lovci, i když na první pohled vypadají roztomile a mazlivě. Nenechte se ale mýlit, jezevčíci se už v dávných dobách využívali k lovu norujících divokých zvířat.
